Šla jsem dnes večer s naší vlčačkou Eliškou ven. Prodloužila jsem si cestu zadem, zahradami. Tonuly ve tmě, keře a stromy s kapkami v listech ševelily a bylo ticho.

Sedla jsem si na sousedovic schody k domu a vnímala. Začaly se dít věci.

Existuje spousta psychoterapeutických metod založených na nápodobě situace, která klienta trápí a práci s ní. Jako člověk, který je zvyklý sám se sebou imaginativně pracovat a nacházet nejrůznější fígle na to, aby zjistil "proč ho bolí pata", jsem si prostě dneska v parku zkusila takovou malou diagnostiku své vlastní situace, kterou jsem popsala v minulých článcích.

Do jedné řeky dvakrát nevstoupíš...

ve skutečnosti ale děláte něco jiného a zjistíte to až ve finále?

Zmatení sama sebe ohledně hodin a dalších věcí , to už tu bylo, popsala jsem svoje situačky z mé časoprostorové nezaostřenosti, kdy se v blízkém okolí pohybuji volná a nespoutaná konvencemi jako je třeba čas a podobné nedůležité společenské jevy.

Nyní přišla na řadu moje krkatost, protože správný spotřebitel si vybere v rámci racionální volby tu nejlepší možnou volbu. Aspoň si to myslí. A já jsem si právě na tu svojí volbu naběhla.

Před pár lety se v české sekci Čínského rozhlasu psalo toto: "Čína je země s velkou rozlohou a s největší populací na světě. Dennodenně by mohlo něco stát na zemi... Někdy naše novinky jsou časově staré, ale pro vás jsou stále něco nového."

Copak nám sděluje Falun Gong?

Je adventní čas a já, lucienne, jsem tu již delší dobu nenapsala nic pořádného.

Včera jsem si to uvědomila. Uvědomila jsem si cestu, kterou jsem za toho půl roku, který byl velmi těžký a bolestný, ušla. A uvědomila jsem si to paradoxně tím, že jsem napsala příteli o tom, že vím o jeho nadcházející temné noci duše a začala psát svá poznání v takové formě, aby to pro něj bylo užitečné. Zjistila jsem, že to může být užitečné pro všechny. Tak.

Toto nebude lehce pochopitelný text pro ty, kteří neví o utrpení mnoho. Nebude to text obohacující ty, kteří nehledají světlo v sobě, ale možná... možná to bude text, který pomůže těm, kteří to tušení světla ztratili na dlouhou dobu a jsou v takové tmě už tak dlouho, že už neví, jak světlo vypadá.

Možná, že ještě tuší, že někde světlo přebývá, ale nepřítomnost světla jim nahání do všech smyslů tmu a oni tápají víc, než "nevidomí". "Nevidomí" ví, kam jdou na cestě v reálném světě, avšak ti, kteří prožívají temnou noc duše, neví kam jdou. Naprosto netuší...

Vezměte si z mého vyprávění co potřebujete a ostatní nechte být.

Ale každá hvězda je předurčena k pádu, zvlášť po tom, co se dělá něčím, čím není. Cruise se dělá Kristem... nebo spíš se nechává dělat...

"Tomovi bylo sděleno, že je pro scientologii něco jako Kristus. Stejně jako Kristus je Tom kritizován pro své názory. Ale budoucí generace potvrdí, že měl pravdu," citoval britský The Sun jednoho z vyšších představitelů kontroverzního náboženství. Tom je na světě prý především proto, aby jako Kristus šířil nauku, jíž ustavil Ron Hubbard v roce 1952.

A Tom to kristovství přijal...

Pozorujete někdy to, co Vaše tělo nevědomky dělá? Jak se chová při rozhovoru s dobrým známým, s člověkem, který Vám nepřeje, když jste sami, když jste ve skupině, v hospodě, na pracovišti?

Je nádherný úplněk a já jsem vzpomínala na den, kdy jsem jela dělat rituál na Býčí skálu a přivezla si Zinušku. To mě přivedlo k uvědomění si hlavní souvislosti mezi bohy a lidmi.

Bohové totiž vnáší k lidem klid.

Lidi se drží doma a čím větší mráz, tím víc k sobě mají bytosti blíž.

Každoročně tuto dobu dostáváme dárky. Pojďme si jeden nadělit sami.

Veles byl slovanský bůh skotu, bůh plodnosti – kromě jiného i v právních závazcích (aby se urodilo) a bůh rituálů zlepšujících kvalitu života. Je to pravý bůh "něčeho chci víc". Ať už jde o dobrý stav skotu a jeho mláďata, dobré vzájemně prospěšné vztahy (úroda, peníze...) nebo děti, bojovníky, průzkumné zvědy a hlídače. Jeho jméno může zmást – je to sice Ve – Les, ale les má na starost Lešij. Přesto je to tichý bůh, protože v lese přebývá a jak známo, lepší je dělat a mlčet než mluvit (smluvní závazky) a v lese se nesmí řičet, aby se nepoplašila zvěř (taktéž rohatá, stejně jako náš Veles).

"Ať nemají pomoci od boha ani od Peruna, ať se nezaštítí štíty svými a pohubeni budou meči svými, střelami i jinou zbraní svou, i ať budou otroky v tomto čase i čase budoucím."¹ Tak zněla formule, při které se přísahalo a to jak pro Rusy pohanské, tak Rusy křesťanské. Proboha, skoro by se chtělo říct. To se jeden dokáže domluvit s druhým, když už si tak jdou po krku... Hlavně, že to fungovalo.

Bohyně Mokoš je jedinou prokázanou bohyní ruského panteonu a je možné, jak soudí Váňa, že je známa i u nás – u Přelouče stojí vrch Mokošín¹, kde na vrchu Borek pořádá občanské sdružení Rodná víra každoročně 30. října Mokošinu slavnost. Máme-li se na to podívat prakticky, je vysoce pravděpodobné, že Mokoš byla v původní podobě plodivé a hospodářské božstvo, protože Matka Země plodila a živila nás a postupem času, jak se dostávala božstva kromě víry i do pověr a přenesených činností, stala se "Vlhká a plodná" paní ochránkyní přadlen a ovcí, dokonce po nocích chodila po chalupách a předla o velkém postu, když přibývalo nití a přadlena spala².

V rámci objevení informace o tom, že Kojot bude vyvolávat pouštní duchy na setkání Mezi světy jsme se pustili do debaty o takovýchto entitách. Kupříkladu mantra azif je sluchově docela podobná mantře zazas zazas nebo nasatanada zazas. Bzučí a vyvolává koncentraci. Nejen.

A je nás zas o jednoho víc. Znáte to, něco děláte, třeba zrovna nějakou duchovně-magickou praxi, a jednoduše jste obdarováni, chca nechca. Dnes jsem tak pěkně začala se special webem o slovanské magii, rozhodla se jet dělat rituál na Býčí skálu no a tam...

Vítám vás na mých stránkách o slovanském pohanství aplikovaném skrze slovanskou magii!

Pojďme se společně podívat, co zde naleznete...

Máte chuť komunikovat se sluncem a nechce se Vám do žádného systému?

Následující denní systém čtyř adorací jsem upravila pro nepersonalizovanou formu adorací, to znamená, že zde není ani slovanský systém se slunečním bohem Dažbogem nebo třeba egyptský systém se slunečním bohem Ra či Hórem, do kterých se slunce škatulkuje.

Vše, co zbyde po oproštění se od personalizované formy je... 

Slunce!

Před nedávnem jsem se tu podělila o svůj posun ve vnímání praxe slovanské magie a v prázdnu ve mně předpokládala návrat k iracionalitě a příběhům. Zjistila jsem však o sobě něco mnohem cennějšího, než jsem vůbec předpokládala že se objeví. Totiž, já jsem ani nepředpokládala, že se objeví nějaká nová informace o mně, předpokládala jsem nový postoj, přístup, paradigma ke světu kolem mně, ne však změnu nahlížení na sebe sama.

Chodíme po ní každý den, rodíme se z ní a na ní umíráme. S kamínky si házíme žabky u vody, kterou obklopuje v jejím toku, zíráme do ohně živeného dřevem vzrostlým z ní, živi jsme jejími plody a jako všichni ostatní do ní přidáváme zase naše plody, naše těla.

Prach jsi a v prach se obrátíš.

Kniha Slovanská magie od známého slovenského mága Jozefa Kariky představuje individuální pokus o syntézu systému původního Slovanství a novoaeonského pohledu na magii s prvky chaos-magie, čímž vzniká novoaeonská slovanská magie jako funkční základ pro individuální magickou práci.